Ahoj,
konečně mohu něco napsat jako účastník a ne pořadatel. Začal bych velmi zostra: Honzo, letošní ročník byl podle mě jeden z nejlepších! Krásná trasa, na které se díky dešťům neprášilo a pěkné blátíčko na cestě do Petroupce dodávalo jízdě na půvabu. Úžasná hra, kdy děti kreslily mapu, podle které jsme měli hledat kontroly. A ještě to trefit přesně za 13 minut.

Jak jsem říkal, cesta byla opravdu krásná, pohodová, hledání kontrol bylo jasné, vše v mapě

sedělo s popisem. Přijíždíme na kontrolu číslo 8 – do Čerčan a dětem čtu popis: “Dejte si zmrzlinu a nechte si vystavit potvrzení”. Okamžitě sklízíš z jejich úst až nepřiměřenou chválu: To jsou nejlepší závody, musíme si dát zmrzlinu, to je fakt hustý. Tou dobou ještě nevíme, že pro splnění úkolu musíme před slečnou ve stánku PADNOUT K ZEMI (a to doslova) a udělat 10 kliků. Slečna se směje a říká že jí po dlouhé době práce opravdu baví. Aby ne, když před ní padá na kolena víc jak desítka urostlých mužů….. tedy nás …..

A jede se dál, směrem k nutriím, blíž a blíž Zlenické hlásce. Opravdový bonbónek nás čekal téměř na konci. Přijíždíme k soutoku Mnichovky a Sázavy, jedeme k lávce a …. Honza zajistil, že lávku někdo odnesl. Nezbývá než boty do ruky, kolo na rameno a přebrodit se. Vody měla Mnichovka opravdu požehnaně.

A oblíbená disciplína – výjezd do kopce. První pokus – následuje pád vpravo a naražené pravé

žebro, další pokus, pád na levou stravu a jak jinak, naražené levé žebro. Orienťák – konečně profesionální orientační běžec Honza pochopil, že pro nás, bloudily, musí stavět orienťáky jednochuché a krátké – zkrátka aby na nich nehrozila smrt hlady a žízní (jako loni). Pro jistotu nám lehké kontroly zpestřil počítáním matematických příkladů – naštěstí použil chytáky z Matematického klokana pro 1. a 2. třídu, takže to celkem šlo – doufám že příští rok nepostoupí do vyšších úrovní. I když otázka: “Na Alešovu párty přišlo 12 dětí. Z toho bylo 7 devčat. Kolik chlapců se oslavy zúčastnilo?” některým závodníkům zamotala hlavu. Zapomínali připočítat Aleše jako účastníka….

Hupky šupky, prudký sjezd z hradu dolů na Baštírnu a proti proudu do cíle. Pro splnění kontroly

číslo 12 – zjisti, jaké je půjčovné za švihadla – se polovina posádek ptala paní v okénku, která již po třetí odpovědi “Já žádný švihadla NEMÁM” začínala brunátnět a uvažovat o nákupu tohoto tak žádaného cvičebního náčiní. Druhá polovina si požadavanou informaci našla na vyvěšeném ceníku, který již asi 50 let neplatí.

 

 

V cíli nás čekala poslední třešnička – 3 kontroly bylo nutno objet na kanoi a následně vypádlovat kousek proti proudu. Mrzí mě to, neviděl jsem, ale prý bylo i nechtěné koupání.

 

 

Nakonec vyhlašování vítězů, kdy fotka rozzářeného Míry na vozíku s pohárem nad hlavou mluví sama za sebe.

A pak už jen jedna prázdná nádrž, výborné grilované maso a půlnoční cesta domů se dvěma (svými) spícími, velmi špinavými dětmi v autě. Doma jsem je odnesl úplně tuhé do postele a ani mne nenapadlo z nich bláto smývat, Do rána většina stejně opadala sama.

Díky, jen víc takových povedených akcí. Ale: Nemusí pršet, stačí když kape!

Kompletní výsledky jsou ke shlédnutí ZDE: Výsledky Bezhlavý rytíř 2016

Moje kompletní fotky jsou zde.   A jedno video – na lodi.

David

P.S. Máteli chuť se podělit o své “veselé příhody”, pište do komentářů.